Jůn Josef
Příspěvek Josefa Jůna do stránek Klubu chovatelů holubů prácheňských káníků.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Do Klubu chovatelů holubů prácheňských káníků jsem vstoupil v roce 1978. Zálibu o holuby a chovatelství vůbec jsem zdědil po mém dědovi z matčiny strany a s chovem holubů jsem začínal v roce 1952 ve svých 5-ti létech. Všeobecně v Pošumaví, kam má rodná vesnice Dražovice u Sušice patří, byli kromě jiných plemen holubů chováni již tenkrát i Prácheňští káníci. Můj děda v té době měl na holubníku tyto holoubky v barvě černé, modré a především červené. Pamatuji se, že tito holubi, kterým se u nás říkávalo linečáci, neměli ještě dobře ustálenou kresbu , především barevná pírka a ta se v hojné míře objevovala na voleti a prsou, což byl pozůstatek po vídenských slepičácích, ze kterých byli za použití ještě dalších plemen vyšlechtěni. Rovněž typ holubů nebyl vyrovnaný.
První dva holuby, respektive holoubata, které jsem si od dědy přinesl a měl z nich velikou radost byli červení káníci . Aby jim na holubníku nebylo smutno brzy nato mi otec přivezl z nedaleké Sušice modré bělopruhé od přítele Janouška. Do mých začátků holubaření se řadila další plemena holubů jako byli čeští bubláci, němečtí výstavní holubi později koburští skřivani, čeští staváci. Moje počátky holubaření formoval velký holubář - přítel, pan František Klásek, který počátkem 60-tých let minulého století skončil s chovem německých výstavních holubů a začal se věnovat chovu prácheňských káníků. Šedesátá a sedmdesátá léta byla, řekl bych, vůbec co se týče chovu holubů ta nejvíce úspěšná pro rozmach a rozvoj tohoto plemene. V Horažďovicích a ve Strakonicích, kde byly každou neděli pořádány trhy především s holuby převažovali v klecích práchenští káníci. Tito holubi byli chováni skoro na každém holubníku, taková byla jejich obliba. A nebylo to od věci, neboť káníci si pro svoje velmi dobré užitkové vlastnosti, polaření , svoji nenáročnost i líbivý vzhled získávali nové a nové chovatele a příznivce.
Zlomovým rokem pro specializaci chovu byl pro mne rok 1970, kdy jsem se zaměřil pouze na chov prácheňských káníků a to především v barvě modré bělopruhé. Kromě této kresby jsem okrajově choval i modré černopruhé a kapraté a to pro vylepšení typu a barvy modrých bělopruhých. V této době jsem navazoval přátelství s holubáři modrých bělopruhých, měl jsem možnost navštívit přední chovatele této barvy a kresby holubů. Úzce jsem začal spolupracovat s přáteli Karlem Kunclem z Třebkova u Písku, který kromě modrých choval i žluté bělopruhé, s Antonínem Píchou z Netolic, přes kterého jsem se seznámil i s velkým propagátorem modrých bělopruhých a také uznávaným posuzovatelem přítelem Josefem Kopáčkem z Čerčan u Benešova. Ten na svém holubníku kromě špičkových modrých bělopruhých držel i velmi pěkné červené holuby. Já sám jsem u této úzké specializace vytrval až do roku 1995, kdy se mi nečekaně vyštěpil z jednoho páru – modrý bělopruhý holub a modrá kapratá holubice plavý vzorek. Bylo to nejen překvapení, ale i velká výzva pro rozšíření široké palety barev a kreseb tohoto plemene. Dnes kromě modré barvy ve vzorku bělopruhém a omezeně bezpruhém chovám plavé hnědokapraté a plavé hnědopruhé. Křížením holubů modrých a plavých se mi v letošním roce podařilo odchovat i plavé žlutopruhé a plavé bělopruhé, z čehož mám velikou radost. Křížení modrých s plavými provádím vyjímečně a to především z důvodu osvěžení krve, vyhýbám se tímto způsobem příbuzenské plemenitbě, neboť chovatelů modrých bělopruhých je jak šafránu a zajišťování kvalitních zvířat je velice problematické. Musím říci, že za těch čtyřicet roků co modré bělopruhé chovám se základna těchto holubů velice zúžila, chovatelů ubývá a ti kteří jim jsou věrni mají převážně holuby z mého chovu. Například v letošním roce jsem zakládal 3 chovy a jednotlivým začínajícím chovatelům tohoto rázu jsem kladl na srdce, aby měli trpělivost a odchov nepodařených holoubat v kresbě považovali za normální jev. Rodí se totiž kromě kreslených holoubat s bílým vzorkem pruhu i holoubata s narezlým pruhem, ale i černopruhá s velkými záběly v letkách 2. řádu a v ocasu. A tak výběr a použití pro další chov je omezený. Neúspěchy v odchovu nesmí chovatele odradit.
V letošním roce jsme si připomněli 70 let od vzniku a uznání tohoto krásného plemene holubů a 56. výročí založení klubu. Za ta léta co chovám bělopruhé musím říci, že prošli značným vývojem. Z dlouhých, řekl bych i do značné míry velikých - hřmotných holubů v porovnání s ostatními , holubů, kteří se vymykali standardu, se správnou a cílenou plemenitbou a selekcí docílilo vyrovnání. Holubi jsou dnes jednotní v typu – postavy se zkrátili , odstranily se černé spodní čelisti zobáku – dnes již takového holuba není vidět, zmizely klínky v očích, vyrovnala se barva hlavy, štítů a ocasu, je dosaženo čisté bílé barvy pruhů. Barva bělopruhých musí být zákonitě světlejší, tento světlejší tón je ovlivněn právě vzorkem bílého pruhu. Mojí snahou je udržet dosaženou úroveň. Do chovu je potřebné vybírat typické holuby , nedopustit zmenšování tělesného rámce jak se v některých případech šlechtění ukazuje. Při šlechtění musíme mít na paměti holuba s co možná širokou hrudí, kratších letek, kratšího dobře složeného ocasu a středně vysokých noh. Každý holub je hezký od hlavy a jeho hodnocení na oceňovacím lístku také tak začíná. Káník musí mít hlavu kulatou bez plošinky, plné nesražené čelo, poměrně silně nasazený , středně dlouhý a dobře prokrvený zobák, výrazné – rybízové oko, červenou obočnici jemné struktury a v neposlední řadě správně utvářenou kresbu a čistou barvu opeření. Je toho víc než dost co se od tohoto holuba očekává a je na nás chovatelích, abychom správnou volbou a řízenou plemenitbou tohoto holuba alespoň na dosažené úrovni udrželi.
Musím říci, že současná členská základna Klubu pod vedením jeho předsedy přítele Karla Mráze se tuto úroveň snaží udržet u všech tradičně chovaných barev a rázů. Je velikou ztrátou, že se na šlechtění již nemohou podílet Ti , kteří tuto cestu nastoupili . Mezi přední a uznávané chovatele rozhodně patřil i přítel Tomáš Houdek, který nás navždy opustil v roce 2004, choval překrásné černé a modré černopruhé, byl průkopníkem, a velkým zušlechťovatelem těchto holubů, dlouholetým předsedou a na sklonku života čestným předsedou klubu. Štafetu předsedy po něm převzal přítel Miloslav Pileček z Písku, velký znalec prácheňských káníků a posuzovatel, který v letošním roce ve zdraví oslavil 82. narozeniny. Elánu má stále na rozdávání a proto mu přejme do dalších let především hodně zdraví.
Činnost Klubu chovatelů prácheňských káníků se sídlem ve Strakonicích byla a je bohatá. Snahou výboru a celé členské základny je zachovat našemu káníkovi jeho charakteristické znaky a zajistit mu i dobrou propagaci pro jeho trvalé rozšiřování. Velice správným postupem k tomuto je pravidelné pořádání speciálních klubových výstav ve Strakonicích s účastí po mnoho let dozadu s více jak 500 holuby. Káníky jsou obesílány i celostátní a evropské výstavy .
A co si přát – snad více zanícených chovatelů, kteří si oblíbili tohoto krásného českého holuba, který si plnou měrou zájem o jeho chov a rozšíření zaslouží. Proto kdo máte zájem , přihlaste se do rodiny jeho chovatelů.
Děkuji všem, kdo vydržel u těchto řádků až do konce.
V Českých Budějovicích dne 29.12.2011.
Chovatel prácheňských káníků :
Josef J ů n, Staroměstská 5
370 04 České Budějovice, tel. 739 464 783
e-mail : JosefJun@seznam.cz
Náhledy fotografií ze složky Návštěva u Josefa Jůna